Bez internetu a online světa se v dnešní době prakticky nedá fungovat.

Děti na rozdíl od dospělých již v tomto prostředí vyrůstají a není proto reálné je od toho úplně odstavit.Většina dětí jej od určitého věku vnímá jako nedílnou součást svého života. Již velmi brzy to významně zasahuje i do sociální oblasti, děti ve školce se běžně baví o tom, které pohádkové postavy z televizních pořadů mají rády, objevuje se jako časté téma v komunikaci mezi vrstevníky. Později je online kontakt přes sociální sítě jedním ze stěžejních nástrojů ke komunikaci. Dítě hraje PC hru nebo je u televize, na internetu, protože chce poznávat nové věci, chce zažít úspěch, odreagovat se, na chvíli se zabavit. Pokud je takto motivováno, jedná se o poměrně neškodnou formu trávení volného času. Většina dětí i dospělých je schopna se udržet v takových hranicích, aby jim to nezasahovalo do jejich běžného života.

Děti mají častokrát schopnost ovládání technologií a internetu rozvinutější než my dospělí. Děti totiž nemají strach z techniky. Mají tu výhodu (možná někdy nevýhodu), že se tolik nebojí klikat a prodírat se online světem. A díky těmto pokusům a často i omylům se dostávají dál než my. Batolata a předškoláky velmi snadno zaujmou pohádky, které můžou sledovat v televizi či např. na Youtube. Má-li váš potomek velký zájem o počítač, potom nic nebrání tomu, abyste ho s ním seznámili a ukázali mu například klávesnici. Provázejte ho při získávání zkušeností s tímto médiem. Děti milují počítačové hry, protože v nich je všechno možné. Ovládají myš, tipují, kreslí, tisknou svoje díla a hrají si. Na rozdíl od televize je tu jedna zvláštnost: musí být samy aktivní. Mají dění ve svých rukou. Dětský software a od určitého věku i internet poskytují dětem výborné možnosti na učení a hraní. Klasická média, jako rádio a televize, svoje programy „chrlí” bez toho, aby zohledňovala tempo dítěte. Dobrý dětský hrací a učební software tedy pracuje bez tlaku na čas. Dítě může mezi tím snít a jít na dobrodružnou výpravu se svými počítačovými hrdiny. Existuje spousta PC her a programů, které rozvíjí schopnosti dětí (logické myšlení, představivost, kreativitu apod..), případně zábavnou formou mimoděk trénují školní dovednosti. V kybernetickém světě se svými vlastními zákony se dětem s poruchami učení dokonce líbí i takové činnosti, které v reálném světě prostě „nemusí”. Například takové čtení a psaní. Počítač pomáhá i při práci s hyperaktivními dětmi. Takové vede i při hře s počítačem tak disciplinovaně, jak to při jiných činnostech nedokáží. Počítač nekárá a nikdo vás nevidí, když uděláte něco nesprávně. Právě dětem s poruchami pozornosti a učení může při práci s počítačem růst sebevědomí. Jedná se totiž často o zkušenosti a zážitky, které ve školním prostředí příliš nepoznají.

Přes všechny benefity, které děti mohou z virtuální technologie získat, je přece jen potřeba zmínit, že děti objevují svět lépe pomocí uchopení a osahání, než přes mihotající se obrazovku. A navíc při nadměrném sledování televize a dalších médií může u dítěte začít váznout motorický rozvoj, komunikační dovednosti a při takto jednostranné zátěži pozornosti může docházet až k obtížím se soustředěním. Při určování času (zejména u malých dětí) jsou hranice stanovené od rodičů zcela zásadní. Celkový čas strávený před obrazovkou je ovlivněn povahou dítěte, také záleží na tom, zda dítě má i jiné aktivity během dne. Půl hodina před monitorem pro dítě ve věku čtyři až šest let úplně stačí, u starších dětí jedna hodina za den a u dospívajících dvě hodiny. Nezapomeňte ani na to, že na některé děti sledování displejů působí negativně s ohledem na spánek. Dvě hodiny před spánkem proto displeje vynechte. U dětí je dobré podporovat také jiné koníčky a nabízet jim další alternativy trávení volného času. Velké téma je také umět nedělat nic, nudit se nebo jen tak bloumat. Není nutné ihned sahat po zábavě a vzrušení. Zde hraje opět velkou roli rodič jako průvodce dětí, který k tomu v ideálním případě přistupuje jako k výchovné výzvě a možnosti pracovat i sám na sobě. Je potřeba si sáhnout do svědomí a zamyslet se nad tím, kolikrát denně nás vidí dítě brát mobil s internetem do ruky a v jakých situacích. Určitě by od vás dítě mělo slyšet, kdy mobil či PC používáte k práci a kdy k zábavě. Nebojte se s ním mluvit o také o tom, jak se vám daří (i třeba nedaří) plánovat si čas strávený na internetu, tak aby vám to příliš nezasahovalo do běžného fungování.

Rovněž není vhodné tablet s PC hrou brát jako hračku na zklidnění, ke které se dítě posadí do doby, než se vybije baterie. Je to samozřejmě lákavé a rychlé řešení, když dítě zlobí, je neklidné či nevydrží sedět v čekárně u lékaře. Nebo v situaci, kdy si prostě přejete jen chvilku pro sebe. V krajním případě ano, ale nemělo by se to stávat pravidlem a nemělo by to nahrazovat kontakt s rodiči nebo vrstevníky. Prospěšné je také to, když se budete zajímat o hru, kterou dítě hraje, budete chtít poznat prostředí hry nebo sociálních sítí a nechat si o tom od dítěte vyprávět. A určitě je důležité se vyhnout jakémukoliv hodnocení a soudům. Příště by se vám již nemuselo chtít svěřovat.

Důležité je vychovávat děti k smysluplnému a zodpovědnému využívání moderních médií. Podporujte dítě v tom, co se pro něj z virtuálních aktivit jeví jako přínosnější a v opačném případě o tom můžete vést diskuzi, vést jej ke kritickému myšlení a uvažování (například ověřováním si informací u více zdrojů). Děti a mládež rádi experimentují. Hltají informace a jsou jimi ovlivňovány. Zvlášť nebezpečné obsahy jako tvrdá pornografie, násilné scény nebo ideologické zaslepení (radikalismus, fašismus, satanistické názory, národnostní nesnášenlivost), mohou na děti působit škodlivě při formování jejich názoru na svět. A aktuální je i téma úniku dat. Vysvětlete svému dítěti, jak je důležité dodržování pravidel na ochranu dat. To platí zejména tehdy, když se dítě dostane prostřednictvím internetu do kontaktu s cizími lidmi. S člověkem, se kterým si dítě chatuje, se může setkat jen po dohodě s dospělým, protože děti neumí rozeznat, zda má takový člověk dobré úmysly, nebo ne. Před stránkami se škodlivým obsahem lze děti chránit tzv. filtrem. Jde o program, který blokuje stránky s předem určeným obsahem.

Zakázat dětem počítač nebo je zcela izolovat od virtuálního světa internetu je v dnešní době nemyslitelné. Je přece jen na rodičích, aby umělý počítačový svět nenahradil úplně ten skutečný, aby děti trávily s počítačem jen přiměřenou dobu a aby jeho kouzlu úplně nepodlehly. Aby žily svůj skutečný život opravdu naplno.

Zpracovala Mgr. Dagmar Kočí, psycholožka na pracovišti Vyškov