Pohyb v jakékoliv formě hraje v našem životě velkou, nezastupitelnou a významnou roli. Je třeba zdůraznit, že pohyb bychom měli zařazovat v každé životní etapě. Udržuje naše tělo v kondici, svaly
v jejich správné funkci. Nečinností naše tělo chátrá a poškozuje se.
To platí nejen pro to, co můžeme na první pohled vidět, tedy pro svaly. Posilováním a cvičením zlepšujeme fyzickou kondici a vylepšujeme postavu. Platí to však také pro náš mozek, míchu, srdce, cévy, plíce, kosti, klouby a další orgány. Jak jsem uvedla, ovlivňuje pohyb i náš mozek, jeho funkce, včetně paměti, emocí, učení (Vingrálková, 2018).
Při aktivním pohybu dochází k okysličování organismu. Lidský organismus je důmyslně stvořen pro pohyb. Cvičení, aktivní pohyb, nám pomáhá vyrovnávat se také s nahromaděným stresem. Je důležité uvědomit si a vyzkoušet, že po cvičení se cítíme lépe. Je jen na nás jakou formu aktivního pohybu si vybereme. Nejdostupnější je pohyb, který je nám nejpřirozenější a to je chůze. Jakmile to jde, nahraďte cestu autem chůzí, vystupte z autobusu o zastávku dříve a dojděte, choďte na pravidelné procházky. Přemýšlejte, jestli je opravdu nutné popojíždět autem. Můžeme volit cvičení individuální, můžeme si najít vhodnou skupinu a typ cvičení, kam pravidelně budeme chodit. Možností je mnoho, každý z nás si může zvolit, co mu vyhovuje. Dětem nabídněte možnost všestranného rozvoje, přirozený pohyb venku, společné procházky, míčové hry, cvičení v organizovaných spolcích.
Pohyb, při kterém překonáváme své psychické a fyzické schopnosti, zlepšuje naši sebedůvěru a učí nás vyrovnávat se s překážkami, výzvami. Pomocí pohybových aktivit si vytyčujeme cíle, mety a pak hledáme cesty, jak jich dosáhnout. Tyto strategie můžeme dobře přenést do učení, pracovních povinností. Život je obrovský vytrvalostní výkon, život je z devadesáti procent údržbou těla i ducha (Jarkovská H., Jarkovská M., 2016). Cvičením rozvíjíme dýchání, sebeovládání, centrování, plynulost a přesnost pohybů (Selbyová, Herdman, 2002). Chceme-li zlepšit naše myšlení, hýbejme se. Naše mozky jsou odpradávna zvyklé na chůzi. Cvičení, pohyb žene do našeho mozku krev, která obsahuje glukózu. Glukóza vyživuje, kyslík odbourává toxické elektrony. Současně stimuluje proteiny podporující propojení neuronů. Pokud dvakrát týdně cvičíme v aerobním pásmu, snižujeme riziko demence na polovinu. Onemocnění Alzheimerovou chorobou se snižuje o 60 %.
Díky pohybu dohází k tvorbě neurálních spojení mezi senzorickou a motorickou kůrou mozku. Motorická kůra mozku má klíčový vliv na naše myšlení (Vingrálková, 2018). Senzorické informace dostává naše tělo pomocí smyslů – zrak, sluch, čich, hmat, chuť, propriocepce, rovnovážný systém. Právě propriocepce a rovnovážný systém přenášejí informace o pohybu, poloze těla, tlaku, rychlosti, rovnováze odhadu vzdálenosti… Všechny senzorické procesy spolu musí spolupracovat, vzájemně se integrují. Jedno navazuje na druhé, pokud se jeden systém nerozvíjí, ovlivní funkci ostatních. Všech sedm smyslů tvoří základ vývojové pyramidy učení, kterou formulovaly Williamsová a Shellenbergerová (1996). Podstatou pyramidy je, že jakmile budou všechny smysly schopny pracovat společně, povede to ke správnému rozvoji dítěte, jeho dovedností a využití optimálního vývojového potenciálu (Vingrálková, 2018).
Osvojení čtení, psaní počítání závisí mimo jiné na držení našeho těla, na svalovém napětí, na schopnosti vykonávat izolované pohyby hlavy a kloubů horní končetiny, na správném vytvoření středové osy, na prostorové orientaci. (Vingrálková, 2018).
Proč je pro děti důležitý aktivní pohyb a jak ovlivňuje učení, shrnutí v bodech:
· Udržuje naše tělo v tělesné i duševní kondici.
· Rozvíjí smyslové a rozumové vnímání.
· Vyplavují do těla hormony štěstí – endorfiny, navozuje kladné emotivní prožitky.
· Okysličuje náš organismus.
· Uvolňuje napětí, stres.
· Cvičení rozvíjíme koordinaci pohybu, rovnováhu.
· Dává náplň našemu společně strávenému času.
· Rozvíjí se paměť, vytváří se paměťové stopy, jež jsou předpokladem pro osvojení pohybového návyku, mechanické paměti mnohočetným opakováním. Zlepšuje se myšlení, řeč.
· Pravidelným cvičením se zlepšuje koncentrace pozornosti.
· Zlepšováním hrubé motoriky se zlepšuje jemná motorika, následně grafomotorika a také motorika mluvidel.
· Dochází ke zlepšení v koordinaci ruka-oko, k lepšímu vnímání prostoru kolem sebe. Lépe se fixuje zrak na pracovní plochu, rychleji se osvojuje chápání prostorových pojmů.
· Rozvíjí se konkrétní myšlení, a to procvičováním stejných prvků.
· V souvislosti s psaním, nácvikem psaní je velmi důležité, že při uvolnění horní poloviny těla dochází následně k uvolnění horních končetin, ruky a zlepšení její motoriky. Procvičením se uvolňují klouby, a to vytváří lepší předpoklad pro rotace, úchop, stisk. Zlepšuje se nejen psaní, ale také samoobslužné činnosti.
· Během cvičení, pohybových aktivit, dochází k reorganizaci mozku a zlepšuje se tedy učení.
· Cílených cvičením můžeme rozvíjet spolupráci mozkových hemisfér - https://www.opppvyskov.cz/index.php/pracoviste/boskovice/93-rodic-boskovice/358-zkrizena-lateralita-cviceni-pro-spolupraci-mozkovych-hemisfer
Součástí cvičení by mělo být vždy také správné dýchání. Již u malých dětí, předškoláků pozoruji, že nemají dobré dechové stereotypy. Dýchají povrchně, nesprávně. V této souvislosti bych uvedla nesprávné dýchání vlivem zvětšené nosní mandle, což je třeba řešit ve spolupráci s odbornými lékaři. Zvětšená nosní mandle vede k mělkému, povrchovému dýchání ústy. Kapacita plic se postupně zmenšuje a může dojít i k oploštění hrudníku. Pro děti, které mají zvětšené nosní mandle je typické, že dýchání nosem, mají tedy pootevřená ústa, v noci chrápou.
Mezi hlavní dýchací svaly patří bránice a mezižeberní svaly. Dále se na dýchání podílí pomocné svaly krku a břicha. I přesto, že je dýchání automatická činnost, velká část populace neumí při pohybu správně dýchat. Čím více přijmeme kyslíku, tím je to pro celý organismus lepší (Jarkovská, Jarkovská, 2016, str. 26). Nadechujeme se nosem, nádech je hluboký a dlouhý, výdech je delší než nádech, vydechujeme ústy. Pokud tomu tak není, dýcháme rychle a málo zapojujeme hrudník a břicho. (Jarkovská H., Jarkovská M., 2016). Dechová cvičení jsou nepochybně velmi důležitá, protože umožňují zvýšit okysličování organismu a také lépe relaxovat. Při hlubokém nadechnutí bránice klesne, plíce se mohou rozšířit, současně se stlačí orgány v břišní dutině, břicho a pánevní dno se mírně roztáhnou. Při vydechnutí bránice stoupá, tlačí na plíce a tím je zbaví odpadového produktu, kysličníku uhličitého. A to, co bylo při nádechu stlačeno, se opět uvolní. Hluboké dýchání je tedy pro naše vnitřní orgány silnou masáží, která stimuluje jejich funkci. (Höflerová, 2004). Právě v tomto pozorujeme velké nepříznivě změny u tzv. civilizované společnosti. Hluboké brániční dýchání je zakrnělé, bránice je tenká. Převažuje bezobsažné, povrchové, hrudní a horní dýchání. Příčinou je nedostatek pohybu, způsob života (převažuje sezení), ochablé držení těla, stres. (Höflerová, 2004). Dýcháme, jak žijeme, rychle, spěšně, nerytmicky.
Zkuste se každý den chvíli zastavit a pracovat se svým dechem. Zapojte svoje děti. Vyzkoušejte plný nádech do břicha (nejen dopředu, ale také do stran a dozadu), pokračujte s nádechem do hrudníku, opět jako byste naplňovali obruč – tedy všemi směry. Potom pozorujte výdech postupující z hrudníku do břicha. Nic se neděje, když to půjde při výdechu obráceně. Výdech je delší než nádech. Zkuste zopakovat 3- 4x.
Literatura a zdroje:
Vingrálková,E.: Cvičení pro lepší učení. Fontána. 2018.
Jarkovská H., Jarkovská M.: Posilování s vlastním tělem. Grada. 2016.
Selbyová, A., Herdman, A.: J.H.Pilats, cvičení pro dokonalou postavu….a aby záda nebolela. Svojtka&Co.
Ing. Pavlína Boučková. Akreditovaný vzdělávací program: Jak trénovat paměť, aby se nám lépe učilo. 16.3.2018
Höflerová, H.: Cvičení ke zpevnění pánevního dna pro muže a ženy. Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík. 2004.
Zpracovala: Mgr. Michaela Dufková
